Buk je ve střední Evropě nejdůležitějším lesním stromem. U nás je rozšířen hlavně v podhůřích a nižších horských pásmech, často v čistých porostech – bučinách. Prospívá v středně hlubokých, hlinitých, kamenitých půdách, které jsou dobře propustné, živné a vápenité i kyselé. Naopak není nakloněn suchým, lehkým a písčitým půdám, které mu nesvědčí. Je to velmi efektivní robustní strom vysoký až 35m, dožívající se v dobrých podmínkách až úctyhodných 300 let. Tvoří širokou, rozkladitou korunu se silnými větvemi, které se mohou sklánět až k zemi. Listy opadavé. Květy nenápadné, samčí převislé a purpurové, samičí obklopeny číškou a zelené, rostou na téže rostlině. Kvete uprostřed jara většinou až po 15-20 letech. Plodem jsou ostré číšky s trojúhlými nažkami, obsahující jedlé jádro. Bukvice jsou potravou zvěře. Kůra je šedavě stříbřitá a i ve stáří hladká. Na rozdíl od základního druhu je kultivar F.s. Atropurpurea charakteristický barvou listu, která je tmavě červenohnědá, přičemž listy jsou velké, lesklé a mělce zoubkaté. Je červenou variantou základního druhu, sadovnicky ceněn právě pro svou barvu. Je všestraně využíván do smíšených i samostatných skupin a samozřejmě jako solitera, kdy je ozdobou všech velkých zahrad a parků. Je možné ho i tvarovat do živých plotů.
