Buk je ve střední Evropě nejdůležitějším lesním stromem. U nás je rozšířen hlavně v podhůřích a nižších horských pásmech, často v čistých porostech – bučinách. Prospívá v středně hlubokých, hlinitých, kamenitých půdách, které jsou dobře propustné, živné a vápenité i kyselé. Naopak není nakloněn suchým, lehkým a písčitým půdám, které mu nesvědčí. Je to velmi efektivní robustní strom vysoký až 35 m, dožívající se v dobrých podmínkách až úctyhodných 300 let. Tvoří širokou, rozkladitou korunu se silnými větvemi, které se mohou sklánět až k zemi. Listy opadavé, vejčité až obvejčité na okrajích zvlněné, celokrajné, na líci leskle tmavozelené, na podzim zežloutnou. Květy nenápadné, samčí převislé a žluté, samičí obklopeny číškou a zelené, rostou na téže rostlině. Kvete uprostřed jara většinou až po 15-20 letech. Plodem jsou ostré číšky s trojúhlými nažkami, obsahující jedlé jádro. Bukvice jsou potravou zvěře. Kůra je šedavě stříbřitá a i ve stáří hladká. Buk je nepostradatelnou dřevinou pro krajinářské úpravy, kdy se dá využít do samostatných či smíšených skupin a samozřejmě i jako solitéra. Jeho použití je všestranné a dá se i tvarovat do živých plotů.